Jen k zamyšlení…
05.05.2011 00:00
Proč vlastně my, majitelé čtyřnohých miláčků jsme tak zarytě neochotni uklízet po nich jejich exkrementy. Většinu z nás nekonečné kupičky hovínek nechávají úplně lhostejnými. Nebo ne?
Sníh, který tyto hromádky milosrdně zakrýval, roztál. My, pejskaři, na svých dlouhých procházkách či jen krátkých venčeních povětšinou stejnou trasou, denně shlížíme na nejen cizí, ale i našim mazlíčkem zpracované zbytky potravy. A čím více nás majitelů přibývá, tím více bohužel přibývá i hromádek. Je zvláštní, že pohled na takové množství hovínek , které tam zanecháváme, nám nevadí. Alespoň jednou i nám se muselo stát, že jsme uklouzli po libé kupičce rozložené přímo před naší brankou jiným miláčkem, a nebo možná že tím naším. Nevadilo nám to? Nebo když jdeme (běžet se nedoporučuje) po lesní pěšince, musíme mít zrak upřený minimálně jeden metr před sebe, abychom do něčeho nešlápli. Přesto tam ty hromádky necháváme a stále nám to nevadí. Určitě ale přinejmenším zaklejeme, když naše sotva rovnováhu udržující dítko v té hromádce skončí. A to my ty pejsky milujeme. Co však ti ostatní, co pejsky nemají. Chceme po nich, aby naše mazlíčky přinejmenším tolerovali, když už ne milovali. Jenže jak, když on či ona právě šlápli do něčeho, co náklonnost a toleranci znemožňuje. To už by nám vadit mělo. Proč tedy ty hovínka nesbíráme…
Jiří Žáček - KŽP